Slavnostní pódium je situováno do samotného centra Buenos Aires.
Plaza de la Republica byla skutečně reprezentativním místem. Nebudu
přehánět, ale divácký zájem byl tak obrovský, že podium sledovali
statisíce lidí!! Ale od začátku dnešního dne. Po obědě proběhli dvě
důležité akce. Briefing pro závodníky a pro asistence. Výstup by se
dal shrnout do několika důležitých bodů. Celý závod bude mít čas
posunut o hodiny zpět, aby platil stejný závodní čas jak pro
Argentinu tak pro Chile. Tzn., že spíme dnes o hodinu déle. Dalším
bodem byl silný apel na bezpečnost ve městech a vesnicích a to právě
vzhledem k neutuchajícímu a jihoamerickému kontinentu vlastnímu
temperamentu. 1etapa bude velmi rychlá a velmi náročná na navigaci,
musí se sledovat road book od samotného začátku! Druhá důležitá část
dnešního dne byla vyplněna slavnostním zahájením Dakaru. Postupně se
na podiu vystřídali všichni závodníci KM Racingu, mimo jiné, a to v
časovém rozsahu od 17,10hod. do 22,50hod. Po ukončení představení na
podiu, byla všechna vozidla uzamčena zpět v Parc Fermé. Ráno
startuje David v 5,32hod., Dušan v 5,34hod., Ivan v 6,02hod., Josef
v 6,18hod., Martin v 10,02 hod. a Láďa v 10,57hod.
Martin Pabiška
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009
2.1.2009
Administrativní přejímky proběhli v monumentálním kulturním komplexu
La Rural. Celý tým se představil osobně během těchto přejímek a
jediný rozdíl byl v tom, že všechny tři motorky museli projít navíc
technickou kontrolou na měření hluku. Po úspěšném absolvování
technické a administrativní přejímky, jsou všechny závodní vozidla
uzavřena v Parc Fermé (uzavřené parkoviště) a jezdci k nim budou mít
přístup až ráno 3.1.2009 20´ před startem.
Martin Pabiška
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009
1.1.2009
Převzetí techniky
"Tak už je máme zase v rukách. Týdny nervozity a obav jsou ty tam",
tak nějak by se dalo charakterizovat to velké žuchnutí balvanu,
který nám poslední měsíc nedával spát. Pro techniku jsme vyrazili
jen jak to bylo možné a po zhruba 4 hodinovém spánku. Všechny stroje
se podařilo nastartovat, až na opakovaný vtip s baterií Davida
Pabišky, která si opět vybrala své. Závada na článcích nedala žádnou
šanci pojmout i jen tu nepatrnou energii. Celá kolona se vydala do
"asistenčního parku", který byl od přístavu Delta Dock vzdálen
110km. Jelikož máme nacvičenou jízdu v koloně (ze soustředění v
Tunisku), tak jsme ji zvládli bez zaváhání. Navigací celého konvoje
byl zvolen Pepa Kalina, takže jsme ani jednou nezabloudili :-). Celý
tým a potažmo celé závodní pole, využilo a i nadále až do stratu
bude využívat rozsáhlý areál místní University de Buenos Aires. Co
se nám ovšem ve většině případů příliš nepovedlo, byl fakt, že
nadšení ze znovunalezené techniky poněkud zaslepilo naší pozornost a
slunečné počasí o teplotě 28°C, nás poněkud popálilo :-( Celý den
jsme strávili přípravou techniky, protože 31.12. musí kamiony na
finální administrativní přejímku a poté již budou veškeré závodní
stroje uzavřeny v parc fermé (uzavřené parkoviště). Večer ještě
nebyl plně k dispozici servis KTM a ani rezervní kola pro moto,
které veze pořadatel, nám nechtěli vydat. Zapůsobila ovšem síla
českého piva a i ten neoblomný se rázem stal beránkem :-) Jako tým
jsme si poté udělali velký předstih, poněvadž jsme mohli přezout
všechny naše rezervní kola 8 sad! a také přezout pneumatiky na
motorkách, což ulevilo těžké asistenci Martina Kolomého, který měl
dostatek prostoru a hlavně času, jak efektivně poskládat náhradní
díly na svém kamionu. Večer končí argentinským steakem. Martin Pabiška
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009
30.12.2008
0. etapa Praha - Frankfurt - Madrid - Buenos Aires
Celý tým úspěšně dorazil do cílové destinace. Drobné pocuchání
našich nervů nám způsobila závada na letadla ve Frankfurtu
(nefunkční navigační přístroj), ale i přes 1,5 hodinové zpoždění,
jsme let z Madridu do Buenos Aires v pohodě stihli. Zítra nás čeká
brzké vstávání a převzetí techniky z přístavu Delta Dock. Postřehy závodníků:
Celkově se všichni shodli na tom, že tak dlouhé cestování v krátkém
časovém úseku je tím základním rozdílem od "afrického" Dakaru.
Určitě 12 + 3 hodiny trvající let nepatří k příjemným zážitkům a je
to pro všechny takový úvodní dakarský očistec toho, co přijde.
Praha
Liberec
Frankfurt
Madrid
Buenos Aires
Martin Pabiška
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009
09.12.2008
Navštivte náš "malý" e-shop a koupí trička nebo kalendáře na
rok 2009 si uděláte radost a nás tím podpoříte.
klikni ZDE
Ve chvílích, kdy čtete tento příspěvek se snad ( s největší
pravděpodobností) pohupují naše závodní auta a motorky někde západně
od Francie na vlnách Atlantiku. Je to velice úlevný pocit i když
zrnka neklidu jsou stále přítomna v našich myslích.
„ Je tam všechno, co budeme v Americe potřebovat? Najdeme ty citlivé
soutěžní stroje za pět neděl v přístavu Delta Dock ve stejném stavu
v jakém jsme je opustili? Nestane se něco při nalodění a vylodění,
když u toho nejsme? A co baterie? A tlak vzduchu v pneumatikách? A
co elektronika v agresivním mořském prostředí?“
To všechno se ukáže až 30. prosince a jedinou naší útěchou je fakt,
že kromě několika málo amerických účastníků jsou na tom všichni
stejně.Vlastně je to už takový technicko-logistický začátek závodu.
Kdo bude na startu 3. ledna na Plaza Republica v perfektní kondici
má už hodně najeto na ty, kteří provozují tzv. „vývoj za pochodu“.
Je to sice pozoruhodné, ale i při takové světové akci jakou je Dakar
se najde dost dobrodruhů řešících zásadní problémy až v prvních
etapách. Štěstí přeje připraveným a já doufám, že my mezi ně
patříme.Absolutní jistotu, ale nemá nikdo.
Sedlčanská kotlina a Le Havre
Po dvacetihodinové jízdě nás listopadové ráno v přístavu Le Havre
přivítalo nevlídně. Mrholení a 4 stupně nad nulou je ta
nejprotivnější kombinace pro celodenní práci v plenéru. Kamiony jsou
po cestě přes půl Evropy pokryty blátem a solí a to nesvědčí ani
technice ani nálepkám sponzorů. A tak nejprve najít velkou tlakovou
myčku. Daří se to asi po hodině ježdění se třemi kamiony v koloně v
neznámém městě, což samo o sobě je také pěkné dobrodružství. Ale
myčka je dobrá a prostorná (navádíme na místo i tým Marka Spáčila) a
tak tady provádíme i poslední servisní práce a drobné opravy .
Nakonec ještě prapodivná akce nesoucí krásné česko-africké
pojmenování. „Šuftování“ (z arabského „šuf“ = hledět, hledat) není
nic jiného, než definitivní přeložení osobních věcí, vyklizení
kabin, kde nesmí nic zůstat a pohříchu i uložení na poslední chvíli
přibyvších předmětů většinou z arzenálu našich drahých motocyklových
spolubojovníků, pro které je jakýmsi doplňkovým sportem dělat věci
na poslední chvíli.
No a potom už začne ten pravý zmatek.Nejprve je nutno zaparkovat
někde blízko vjezdu do areálu přejímek, kde je třeba se „omeldovat“
v 15 ti minutách před stanoveným časem na povolávacím rozkazu. Jinak
hrozí pokuta a dřív vás tam taky nepustí, takže je třeba být na „standby“.
K účelu přejímek volí pořadatel obvykle centra měst, často
historická, s úzkými ulicemi a přetíženou dopravou. Po vpádu
několika tisíc dalších vozidel závodníků, doprovodů a návštěvníků,
včetně náklaďáků, které do takové oblasti normálně vůbec nesmějí,
nastává dopravní a parkovací kolaps provázený totální anarchií. To
Francouzi milují, i když to zdárně kamuflují neustálou lamentací nad
nutností provizorních a operativních opatření. V tom jsou ovšem
pravými mistry. Tedy v řešení neřešitelného, které před tím sami
zorganizovali.
Jsme na cestě 31 hodin a konečně vjíždíme do starého přístavu, kde
se to všechno odehrává. Tady už přeci jenom panuje jistý řád (pro
nováčky stále těžko pochopitelný) a my se , kromě časových prodlev
ve frontách, pomalu začínáme přibližovat k nějakému cíli. Průvodním
jevem je neustálé přehrabování se ve složkách dokladů, z čehož
nejdůležitější je , jak už to na světě chodí, účetnictví. Pamatuji
časy, kdy děvčata z účtárny TSO (nyní ASO) měla pro každý tým jeden
papír, který se odsouhlasil a pokud bylo řádně zaplaceno, trvala
celá procedura tak 5 minut. Ne tak ovšem v době počítačů! I při
známém macíkovském pedantismu se dozvídáme, že jsme dlužni 200E ,
což se po čtvrthodině diskuzí změnilo v 800 E v náš prospěch.
Samozřejmě souhlasíme, i když jasné nám to úplně není. A protože
ostatní už máme „špígl-nýgl“ odcházíme asi po hodině a půl (docela
rekord) z tepla administrativy do deště na parkoviště, kde nastává
atrakce č. 2: montáž nafasovaných navigačních a bezpečnostních
aparátů. I na to je vyčleněno 15 minut. To se ovšem nebere moc
vážně, neboť sami komisaři nestíhají kontrolu a také nám se to nikdy
nepodaří. Proč? To vám nepovím, protože to neví ani naši odborníci
na autoelektriku. Asi to budou nějaká kouzla.
Jako třešínka na dortu je tu nakonec technická kontrola. Mnohdy
nepřekonatelná hrůza, černá můra všech automobilových závodníků a
nejasný výsledek stovek hodin práce. Hlavní technický komisař FIA je
pánem nad životem a smrtí, bohem, který místo blesků disponuje
plombovacími kleštěmi a místo hromů svazky předpisů. A když na
kabinu nalepí nenápadnou nálepku se svým podpisem, je to jako
slavnostní fanfára vítající závodníky do ráje prachu, hlomozu a
dřiny. My jsme ovšem hodní hoši a tak máme všechna ta razítka
pohromadě. Jsme na nohou (na zadku v autě) už 36 hodin. Uff!
Teď už je veseleji i když se trochu motáme po zmateně namalované
dvanáctikilometrové trase
obřím přístavem do hlídaného parkoviště. A potom ještě celní
procedura v dešti na přístavním molu. Samozřejmě příslušný zmatek.
Je 10.00 večer, když prokřehlí na kost nasedáme do mikrobusu (kdo
bude řídit?) a odjíždíme 1200 km k domovu.
Před 50 ti hodinami jsme odjeli od sedlčanské tiskárny a už jsme tu
zase. Špinaví, nevyspalí, nastydlí, ale to se spraví. Hlavně, že ty
naše krásné, železné bestie přikované v podpalubí směr Jižní Amerika UŽ PLAVOU !!!
Josef Kalina 30.11.08
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009
28.11.2008
Technické přejímky v Le-Havre -
26.11.2008 - kamiony
V
neděli 16.11.2008 se Česká národní reprezentace KM Racing
prezentovala a zároveň loučila se svými fanoušky, před nastávajícím
odjezdem na Dakar 2009, v Tipsport aréně v Liberci. Načasování této
akce nemohlo přijít v lepší situaci. Tipsport aréna, jako domácí
stadion týmu Bílí Tygři Liberec, hostila neméně populární HC Slavia
Praha a tento zápas byl již několik dní před tímto utkáním
beznadějně vyprodán, což v poměrech místních znamená, 7500
diváků!!!!
KM Racing byl technicky a personálně zastoupen kamionem LIAZ, s
kterým přijel Láďa FAJTL, doprovodnou TOYOTOU Hilux s Martinem
Pabiškou, ale hlavními aktéry zde ovšem byli David PABIŠKA s KTM 690
Rally Replica a Martin MACÍK.
Ve vynikající atmosféře a neutuchajícího zájmu fanoušků, podepisoval
David s Martinem čerstvé fotografie a plakáty, které vznikli na
soustředění v Tunisku.
Hodinu před zahájením zápasu a přestávku mezi první a druhou
třetinou, se oba borci nezastavili v podepisování a intenzivní
diskusí s fanoušky a návštěvníky hokejového utkání.
V přestávce mezi druhou a třetí třetinou přišlo vyvrcholení
celé týmové prezentace, kdy David vyjel se svou KTM 690 přímo na
led, kde mohl prostřednictvím živého vystoupení poděkovat všem
libereckým partnerům, fanouškům a hlavně se rozloučit před odjezdem
na nejtěžší světový podnik. Jako podkreslení příjezdu Davida na led,
bylo promítáno v "kostce" nad ledem nové týmové video.
Nadšené publikum Davida vyprovodilo potleskem a přáním úspěchu a
úspěšného návratu. Jako podkreslení toho, že na Dakaru nebude David
sám, vyjela na led i doprovodná Toyota Hilux. (Kamion nám tam
nepustili J )
Celý úspěšný večer byl završen senzační výhrou Tygrů nad HC Slavia
Praha v poměru 4:2, kdy k zásadnímu zvratu došlo právě v třetí
třetině, před kterou David nabudil místní diváky k fantastické
podpoře týmu v závěrečné fázi zápasu, ve které mimo jiné dosáhl dvou
asistencí na gólovou přihrávku bratranec Davida, útočník Lukáš
Pabiška.
Macík vidí budoucnost v byznys týmu
Ježdění považuje za hobby, kterým by se měly vydělat peníze na
pokrytí nákladů
Milan Novotný / Xsar Ghilane
Jeho
několikaleté působení v motoristickém sportu spolykalo miliony.
Například v minulých dnech byl Martin Macík se svou stájí KM Racing,
v níž sdružil kamionisty a motorkáře, v tuniské poušti, kde testují
situace a techniku před nadcházející dakarskou rallye.
„Nemyslím si, že jsem závodník. Jsem tiskař, který prostě dělá svůj
koníček,“ říká majitel tiskárny v Sedlčanech. „Před dvaceti lety
jsem chodil u nás do kotliny na autokros a při tom přemýšlel, jak se
do něčeho podobného pustit. Po devadesátém roce jsem objevil závody
„offroudů“, chytlo mě to, koupil jsem si jeep a začal závodit. Něco
jsme povyhrávali a postavili pár aut. V té době mě už ale nic jiného
než Rallye Dakar nezajímalo,“ pokračuje bývalý veslař.
Macík si vydedukoval, že do Dakaru je nejbezpečnější jet v kamionu a
začal se po něm pídit, i když před tím náklaďák nikdy neřídil a
samozřejmě na něj neměl řidičák. „V Mnichově Hradišti jsem za čtyři
sta tisíc koupil liazku, která byla v hrozném stavu. Musela se celá
rozebrat a znovu postavit, ale s Láďou Fajtlem a Jurou Žákem jsme s
ní hned dokončili Dakar,“ vypráví řidič, jenž se od té doby
zúčastnil všech dakarských ročníků, kromě letošního, který se kvůli
teroristické hrozně nejel.
Na nadcházející Rallye Dakar, která se ale letos poprvé uskuteční v
Jižní Americe, má postavený nový vůz. „Některé věci se nedají
vyčíslit. Spoustu peněz stojí zázemí, permanentně zaměstnávám tři
mechaniky a vedle toho musím platit všechny
vedlejší práce. Generálka po návratu ze soutěže vyjde zhruba na 1,8
milionu korun. Když se staví nové auto, tak je to nepoměrně dražší.
Rozpočet na sezonu vychází asi na 24 milionů,“ říká
třiačtyřicetiletý Macík, jemuž v týmu neřekne kvůli jménu jinak než
kocour.
Tak vysoké náklady se snaží pokrývat i ze sponzorských peněz. „Mám
řadu partnerů, ale většina z nich spadá do sféry náhradních dílů a
podobných věcí. Nikdo nepřijde a neřekne: tady máš deset milionů.
Ježdění je pro mě hobby, jímž by se měly vydělat nějaké peníze, aby
se pokryly náklady. Jde hlavně o to, aby byl tým vidět. Když je, tak
se dobře prodává. Určitě se ale nehodlám ježděním živit. Samozřejmě,
že chci něco zajet, s novým autem mám vysoké ambice, ale možná jedu
v lednu naposledy,“ poodkrývá budoucnost.
„Tenhle sport nemůže dělat kdekdo, na to musí být nátura. Nejvíc mě
baví auta konstruovat a stavět. Je hrozně pěkný vidět, jak rostou a
jak pak fungují. Když už jezdí, tak mi připadá blbý, abych si je
jako řidič nevyzkoušel. Při tom už přemýšlím o tom, co bych pro
příště vylepšil. O budoucnosti mám ale svou představu. KM Racing má
špičkovou a kompletní techniku a když všechno půjde dobře, můžeme
jako byznys tým dělat podporu komukoli, kdo si usmyslí, že pojde
pouští. Ne každý má doprovod a nikdo si kvůli jednomu maratonu
nekoupí za pět milionů kamion. To je myslím naše cesta. Nechat se
najímat
a ne abych do týmu pořád sypal z vlastní kapsy,“ dodává.
Josef Kalina: Když nebudou průšvihy, Dakar se v Andách může
chytit
Milan Novotný / Xsar Chilane, Tunisko
V
týmu KM Racing, který v minulých dnech testoval v tuniské poušti,
plní velezkušený Josef Kalina jednak roli navigátora Martina Macíka
v ostrém autě, jakéhosi koordinátora a také vypravěče nesčetných
zážitků, kterých má ze strastiplných cest do Dakaru v zásobě
nespočítaně. A další historky z kabiny kamionu mu přibudou. V lednu
se totiž zúčastní soutěže, která se pojede kvůli letošní
teroristické hrozbě na území Mauretánie poprvé v jižní Americe.
E15: V čem se bude nejvíc lišit nová „dakarská rallye“od tradičních
afrických dobrodružství?
Největší změnou je přejezd And ve výškách, které v Africe cestou do
Dakaru nejsou. Něco podobného jsme zažili v devadesátých letech při
Rallye Paříž – Peking, kdy jsme ve čtyřech tisícovkách přejížděl
Ťian Šan. Ona ale vysoká nadmořská výška nehraje zase takovou roli.
Je totiž skoro jedno, jestli jedeme kolem dvěstěmetrové strže ve tři
sta nebo třech tisících metrech. Spíš v těch výškách půjde o problém
technický a zdravotní. Nejvyšší bod přejezdu je 4800 metrů a teprve
takhle vysoko se ukáže, co budou motory, ale také lidi vyvádět.
Vyměnit kolo v tak řídkém vzduch prý potrvá třikrát déle než
obvykle.
E15: Veškerá technika se bude muset odeslat do Argentiny mnohem
dříve než když jste přijížděli na přejímky do evropských měst. Jak
vám tato skutečnost komplikuje život?
Koncem listopadu se všechno musí odevzdat v Le Havre na loď a auta a
motorky uvidíme až tři dny před startem. To může být osudový moment,
na druhou stranu na tom budou všichni Evropané stejně. Každopádně
technika musí být obzvlášť dobře připravená. Nesmí se zapomenout
třeba na vypnutí všech drobných systémů, aby se nevybyly baterie,
bude potřeba zařídit, aby neušel vzduch a těžké kamiony nestály při
plavbě na ráfkách. V neposlední řadě je tu nepříjemná skutečnost i
pro nás, protože se musíme spakovat o měsíc a než bylo zvykem. Už v
této chvíli je na všechno strašně málo času, prakticky jen tři
týdny.
E15: Co se dá za tři týdny stihnout?
Po návratu z Tuniska nemůže přijít žádný odpočinek, naopak musíme se
dostat do stavu plné pohotovosti. Bude umění to správně naplánovat,
protože do letadla si koncem prosince vezmeme jen příruční
zavazadla. Všechno ostatní bude už na místě v bednách a
kontejnerech. Logistika jihoamerického Dakaru je jiná než jsme byli
zvyklí.
E15: O kolik bude cesta na americký kontinent dražší než když se
startovalo z Lisabonu?
O moc dráž to nevyjde. Zápisné i poplatek za auta je stejný. Navíc
je cesta do Le Havru asi o polovinu kratší než do Lisabonu, takže na
tomhle se dá něco ušetřit. Organizátor do Argentiny vypravil pro
účastníky letecké chartery, ty si ale musíme zaplatit.
di, jenž berou svůj sport nebo zálibu naprosto vážně a obětují jí
naprosto všechny peníze. A ti, co je nemají, jako třeba já, tomu
zase obětují poslední zbytky svých sil... A konečně třetím důvodem
tuniského pobytu je sžití se velkého týmu, v němž jsou kromě kamionů
i tři motorky a čtyřkolka.
Němou loutkou v kabině kamionu
Reportér deníku E15 na vlastní kůži prožil ostrý test v saharské
poušti Milan Novotný | Xsar Ghilane, Tunisko
Teď se svezeš se mnou a jestli ti můžu poradit, tak ten foťák si s
sebou neber, řekl mi Martin Macík chvíli po té, co jsem se vrátil z
vyjížďky s Ladislavem Fajtlem, řidičem asistenčního kamionu týmu
KMRacing.
Ten se s pouštním terénem mazlil, v dunách jsem si připadal jako
na horské dráze. Při rychlých úsecích na „pistách“ byl prostor
poslouchat vyprávění ostříleného šoféra o zrádné velbloudí trávě a
sledovat pasoucí se koráby pouště.
Znovu jsem si navléknul kuklu a nasadil přilbu. Usadil se na místě
navigátora, utáhnul závodnické bezpečnostní pásy a Macík prudce
vyrazil do Sahary v okolí oázy Xsar Ghilane. Byla to ale
úplně jiná jízda. I když jsme měli s kolegyní nohy zapřené o
stupátka a rukama svírali madla, liazka poháněná osmisetkoňovým
motorem Deutz s námi v dunách házela jako s bezmocnými a němými
loutkami. Agresivní jízda pilota ostrého vozu byla znát hlavně na
kamenitých cestách. V stopadesátikilometrové rychlosti už bylo
jedno, jestli se držíme, nebo ne, protože kamion skákal přes
nerovnosti a navátý písek jako splašený vraník. Nebylo mi špatně od
žaludku, ale měl jsem pocit, že mi musí vyskočit krkem. Chce ze mě
vytřást duši, napadlo mi ve chvíli, kdy jsem přestával vnímat
krajinu ubíhající jako ve zrychleném filmu. Když jsem se zase vrátil
do reálu,
stačil jsem zaregistrovat několik smyků a manévrů před nebezpečnými
překážkami.
Konečně půlhodinová honička skončila. Vypotácel jsem se jako opilý z
kabiny, spolujezdkyně se usmívala stejně strnule jako já. „Při jízdě
s Láďou jsme si mohli povídat, ale teď jsem se bála otevřít pusu,
abych si nepřekousla jazyk,“ vysoukala ze sebe a já měl z Macíkova
představení stejné pocity.
Nejistým krokem jsem odkráčel do bivaku a nalil si kalíšek něčeho
ostřejšího. „Nechápu, jak můžeš v takové palbě ještě navigovat a
sledovat krajinu,“ hlesnul jsem směrem k Josefu Kalinovi, který bude
Macíka v lednu navigovat při jihoamerické náhražce Rallye Dakar.
„Musím, jinak to nejde,“ smál se. „To víš, vedle takové cvoka si
může sednout zase jen někdo, kdo je na tom stejně…“
KM Racing bude modelovat situace pro „Dakar“
Nově vzniklý tým má statut národní reprezentace Milan Novotný | Janov
Tento týden se přesouvala lidsky i strojově početná kolona týmu
KM Racing do tuniského Ksar Ghilane, kde ho čeká testování před
lednovou Rallye Dakar, která se poprvé pojede na jihoamerickém
kontinentu. Pražský
KM Racing je nově složená stáj z motorkářů a kamionistů. Ve
výpravě je 17 účastníků nadcházející americké maratonské premiéry a
deset z nich pojede v ostrých vozidlech. Jsou mezi nimi i vítězové
Dakaru jako navigátor Josef Kalina nebo Josef Macháček s čtyřkolkou
nebo zkušení jezdci Martin Macík a Ladislav Fajtl (kamiony) či
motocyklista David Pabiška.
Dva hlavní manažeři projektu Martin Macík za kamionisty a Pavel
Kubíček za motorkáře považují spojení sil za velkou výhodu. „Větší
tým bude víc vidět, bude mít víc fanoušků, s většími prostředky se
dá lépe hospodařit a získáme větší portfolio na získání sponzorů,“
vyjmenovává Macík.
Díky Kubíčkově aktivitě získal KM Racing navíc statut národní
reprezentace. „I když máme
v týmu i slovenského motorkáře Ivana Jakeše, je to první vlaštovka,
jakým směrem by se měla naše cesta odvíjet,“ pokračuje Macík.
„Takhle je to, myslím, lepší, než když si každý hraje na vlastním
písečku. Dá se říct, že spojením sil u nás zvítězila logika rozumu
nad soukromými ambicemi a ješitností. Společně jsme schopni sdružit
podporu materiálovou a díky asistenčním vozům i fyzickou,“
upozorňuje řidič kamionu.
Akce v Tunisku bude prvním testováním nově postaveného týmu, posádky
kamionů byly na testech poblíž pouštním oázy už několikrát. Jedním z
hlavních cílů účastníků jihoamerického maratonu je v Tunisku
zvládnout modelové situace, které je v lednu ve velkém počtu lidí
čekají.
„Jde o organizační nácvik, aby pak každý v bivaku věděl, kde je jeho
místo, kde budou stát vozidla, a aby se vzájemně nepletli. Ne
nepodstatným cílem je otestovat techniku,“ říká Macík.
V rámci nácviku budou v Tunisku členové týmu asi dvakrát měnit
tábořiště. „Je potřeba si vyzkoušet stavění i bourání stanů a
veškerého zázemí. Myslím ale, že celá montáž nezabere víc než dvě
hodiny a přesun nebude velký, popojedeme třeba jen o dvě stě metrů.
Myslím, že je to důležité k tomu, aby doprovod v Jižní Americe
věděl, jak před příjezdem závodníků do bivaku připravit vše
nezbytné. Chci se vyhnout zmatkům a bordelu, jaký bývá po dojezdech
etap,“ dodává.
Jak se dělá v poušti týmová prezentace
Milan Novotný / Ksar Ghilane, Tunisko
Dvě mouchy jednou. Tak by se dala přirovnat dvouhodinová akce týmu
KM Racing v tuniské poušti. Jednak
bylo potřeba představit hostům z řad partnerů a novinářů, jak vypadá
postavení bivaku po dojezdu etapy dakarské rallye, a pak si tuto
činnost naostro vyzkoušet v podobných podmínkách, které
sedmnáctičlenný tým v lednu v Argentině a Chile potkají.
Ještě než začne pálit saharské slunce, vyskáčí z dvou terénních
toyot kousek za oázou Ksar Ghilane členové doprovodného týmu KM
Racing a začnou budovat pouštní tábor či-li bivak, v němž naleznou
jezdci vždy na jednu noc zázemí.
Nejdřív chlapíci ve žlutých týmových tričkách vytyčí foliovou páskou
nebo-li „mlíkem“ prostor bivaku. Pak na zem položí plachty, na něž
později najedou
motocykly a kamiony. Vzápětí nad tímto prostorem vzniká přístřešek.
Za chvíli se z dun vynoří tři motocykly a čtyřkolka. Dušan Randýsek,
David Pabiška a Ivan Jakeš postaví své stroje na připravené
stojánky. Josef Macháček jen spokojeně zaparkuje. To už taky do
bivaku vjíždí doprovodná liazka, naložená materiálem pro závodní
auta a motorky. Zvýšením počtu doprovodu vše roste rychleji.
Dolaďují se maličkosti typu, kde bude stát centrála a jak se uchytí
osvětlení, aby se na technice mohlo pracovat i za tmy.
Simulace skutečného děje pokračuje příjezdem ostrého kamionu Martina
Macíka a takzvané rychlé asistence Ladislava Fajtla do vyznačených
prostor. Nakonec během pár minut vyroste sedmnáct
stanů, v nichž bude posádka a doprovod v jižní Americe nocovat.
„Celé tohle představení splnilo svůj účel. Vyzkoušeli jsme si, jak
to bude vypadat po dojezdu etapy. Jde nám o to, aby o sebe veliký
počet lidí v bivaku nezakopával, každý měl své místo, svůj úkol a
věděl, co kde najde,“ pochvaloval si splněný úkol jeden z manažerů
nově sdružené stáje motorkářů a kamionistů Macík.
Teď by klidně mohly začít pravidelné kontroly, údržba nebo případné
opravy strojového parku. Nic takového ovšem teď není potřeba. Je
polední horko a navíc se zvednul nepříjemně ostrý vítr, který všem
žene jemný, pudru podobný písek, do očí. Technika se začíná balit a
jeviště se vyklizuje. A nejsme sami, kdo odchází ze scény. I
pastevci zahánějí svá velbloudí stádečka do stínu oázy.
Stavba bivaku. Členové týmu KM Racing si v pouštních podmínkách
vyzkoušeli, jak co nejrychleji vybudovat zázemí
Tým KM Racing testoval v Tunisku kromě závodních strojů pro Dakar
2009 také doprovodné vozy ToyotaHilux, speciálně upravené pro tuto
náročnou soutěž plzeňskou společností Dajbych.
Všichni členové týmu KM Racing, který se připravuje na start v
náročné vytrvalostní soutěži DAKAR2009 se vrátili z tuniského Ksar
Ghilan. V rámci tréninkového soustředění zde byla prověřena
především logistika týmu během závodu a samozřejmě použitá technika.
Tým KM Racing, který bude na Dakaru 2009 startovat se statutem
národní reprezentace ČR, otestoval během týdne dva soutěžní kamiony,
tři motocykly a jednu čtyřkolku. Kompletnímu týmovému testovacímu
programu se v náročném terénu tuniské pouště podrobily také dva
speciálně upravené doprovodné vozy Toyota Hilux, které budou plnit
funkci technické asistence při doprovodu všech soutěžících týmu KM Racing.
“Vedle
otestování nového závodního kamionu, který jsme v dílnách dokončili
těsně před odjezdem do Tunisu jsme se s členy našeho týmu zaměřili
také na řešení logistiky během závodu a tady sehrají obě upravené
Toyoty Hilux velmi důležitou roli. Proto jsme je podrobili náročným
testům a nyní je budeme dále dolaďovat s firmou Dajbych. Myslím, že
tréninkové soustředění splnilo mé očekávání a nyní musí veškerá
technika projít opětovnou kontrolou před prosincovým odjezdem do
Jižní Ameriky.”, řekl po příjezdu několikanásobný účastník závodu v
Dakaru Martin Macík, který stál společně s motocyklovým závodníkem
Pavlem Kubíčkem u zrodu týmu KM Racing.
Toyota, která se stala oficiálním partnerem týmu KM Racing pro závod
Dakar 2009 bude tuto spolupráci komunikovat v rámci svých
marketingových aktivit. “V lednu roku 2009 představíme na trhu v ČR
novou verzi užitkového vozu Toyota Hilux a proto je pro nás
spolupráce s týmem KM Racing v rámci tak náročné soutěže zcela
přirozeným krokem. Oba vozy Toyota Hilux prošly náročnou přestavbou
jak v oblasti interiéru, tak především v podvozkové části. Navíc
byly vozy osazeny speciálním vybavením předepsaným pro tento typ
závodu, včetně bezpečnostního rámu a závodních sedaček s 5ti
bodovými bezpečnostními pásy. Pevně věříme, že oba takto upravené
vozy u našeho autorizovaného partnera – plzeňské společnosti Dajbych
– pomohou týmu k úspěchu na soutěži Dakar 2009”, sdělil Tomáš Vaněk,
PR manažer společnosti Toyota Motor Czech.
TOMÁŠ VANĚK
PR Manager Czech & Slovak Republic
TOYOTA MOTOR CZECH spol. s r.o.
Šafránkova 1238/1
155 00 Praha 5 (Czech Republic) www.toyota.cz
foto: Michal Matyáš
Rallye ARGENTINA-CHILE 2009 -
info č. 2 27.10.2008
Každý opravdový, nebo jen nadšený „offroadista“ už asi zavítal do
nádherné oázy s čarovným jménem Ksar Guillan ve středním
Tunisku. Mimochodem. Oáza
tvoří jakousi pomyslnou hranici osídlené země, kam ještě vede
„normální“ silnice (dokončená před rokem) a odkud už se táhne jenom
krásná ,zlatá, písečná poušť, postupně svíraná z obou stran
Alžírskou a Libyjskou hranicí. Dva krát dva kilometry malebné palmérie uprostřed dun, protkané záhadnou říčkou, která mizí a zase
se objevuje , s termálním rybníčkem na okraji, jenom docela málo
páchnoucím po síře, lákají k lenošení a totální relaxaci.To ovšem
nebyl náš případ.
Soustředění
KM Racing Teamu mělo několik zásadních úkolů. Tlak vědomí, že za
necelých 5 týdnů posíláme techniku za moře do Ameriky nám rozhodně
nedodával klidu k podřimování pod palmami. Všichni naši čtenáři už
byli informováni o kombinaci motocyklové a kamionové sekce týmu a
tak alespoň stručně o technice:
Ke Kátéemkám v klasickém, těžkotonážním dakarském provedení není moc
co dodávat, snad jenom, že fungovaly spolehlivě i během divočení tří
jezdců, kteří společně s Pepíkem Macháčkem na čtyřkolce uváděli
přítomné novináře a sponzory v naprostý úžas. Teprve z pětimetrové
vzdálenosti přímo v dunách si člověk uvědomí, jaké je to citlivé
umění ovládat tak těžkou motorku v tak šílené rychlosti.
Hoši si, jak říkají prostě „zaprasili“ a nikdo se přitom „nezkrysil“.
V překladu do češtiny to znamená, že při divokých jízdách křížem
krážem nedošlo ke zranění i když nějaká „držka“ (tomu jistě každý
rozumí) při tom byla. Uf!!
Kamion má tu jistou výhodu, že se při takové akci mohou novináři
posadit přímo dovnitř vedle pilota a zažít si to doslova na vlastní
kůži a kosti. To už vám, ale jistě popíšou sami.
V minulém článku slíbený žluťásek se opravdu vylíhnul do velké krásy
a docela zajímavých jízdních vlastností. To se prostě musí zažít. Na
druhou stranu ovšem je komplikovanost takového pouštního speciálu
obrovská a pokud je úplně nový „ tzv. funglovka“ je řešení drobných
problémů denním chlebem mechaniků. Ostatně to byl také hlavní důvod
této přípravné akce. Ježděním kolem „prasečáku“ v Sedlčanech se toho
příliš nevyjeví.
Tak, jak to probíhalo?
Hned po příjezdu jsem napsal spolu se „Stopařem“ Fajtlem dvě zhruba
40ti kilometrové trati, jednu technickou a hodně písečnou, druhou
vedoucí klasicky rozbitou africkou pistou, nepoměrně rychlejší. To
je důležité ze dvou důvodů. Pilot jezdící po známé trase neriskuje
příliš rychlou jízdou do neznáma a současně může otestovat vůz v
opravdu hraničních situacích. Podvozek musí dostat, jak se říká
„kartáč“ a hnací soustavu je třeba ohřát na provozní (rozuměj
extrémní) teploty a záběr. A můžete vzít jed na to, že se něco
ukáže. To už vám, ale moji milí, nevykecám. Stejně to spravíme, i
když času je sakramentsky málo.
A
nyní, co všechno bylo dobře. Tak hlavně ! Nové auto z“ konstrukční
kanceláře Macík“ se chová opravdu vzorně i při velkých rychlostech,
takže už jenom ten měsíc na vychytání detailů a je to dobré.
Druhá Liazka také něco potřebuje, ale to už jsme věděli předem. To samé
platí i o těžkém doprovodném autě. Docela dost práce!
Neméně důležitým úkolem soustředění týmu byl výcvik spolupráce při
budování tábora po každodenní etapě v závodě a organizace práce
mechaniků. Zdá se to být triviální, ale sladit pohyb sedmnácti lidí
na malém prostoru (cca 20x20 m), kteří si berou materiál a nářadí z
jednoho zdroje, přičemž mají různorodé úkoly a pracují ve spěchu,
není vůbec jednoduché.
A to nejsnažší, ale možná úplně nejdůležitější!!
Celý smíšený tým se v této podobě setkal poprvé kompletní a jak
dobře víme , tak testování mezilidských pnutí je často důležitější
než testování pnutí materiálu. V tomto ohledu se zdá být vše v
pořádku. V Tunisu nás bylo 25 a to už je docela slušný test lidské
spolupráce.Tak, aby to vydrželo!
A ještě jedna roztomilá drobnost. Paralelně s námi natáčel v poušti
hudební klip skladatel a zpěvák Michal Hrůza a nějak se nám to
začalo motat dohromady, což našim neklidným duchům připadalo, jako
docela dobrý nápad. Tak možná časem něco uvidíte a uslyšíte.