V roce 1977 se Thierry Sabine ztratil na svém motocyklu v Libyjské poušti během závodu Abidjan Nice. Tato událost ho natolik ovlivnila, že se rozhodl krásu, ale i náročnost pouště představit co možná nejširšímu publiku. Plánoval propojit Evropu s nehostinnou pouští a hned ho napadla ta nejdivočejší trasa vedoucí do Dakaru. Plán se podařilo brzy realizovat, a tak 26. prosince 1977 odstartovala z náměstí Trocadéro první Rally Paříž – Dakar. Na 170 historicky prvních účastníků rallye čekala trať dlouhá deset tisíc kilometrů přes území Alžírska, Nigerie, Mali, Horní Volty a Senegalu. Závod si hned od počátku nesl jednu velkou devizu, kterou, zejména v těch vyspělejších zemích Evropy, drží dodnes: neutuchající zájem médií. Hlavní zásluhu na tom má bezesporu trať sama. Prostřednictvím televizních vstupů a reportáží z průběhu rallye se fanoušek dostane do míst, která jsou diametrálně odlišná od prostředí, ve kterém žije. Snoubí se zde ta nejprostší chudoba s nejmodernějšími stroji. Prakticky od samého počátku se stal závod nejsledovanějším podnikem svého druhu na planetě. Pro závodníky se stala rallye životní výzvou, zásadní metou jejich kariéry a velice často také posledním dobrodružstvím, které v životě podnikli. Nekompromisní podmínky a vědomí, že do cíle dojedou opravdu jen ti nejlepší,
přilákaly
na závodní kolbiště společnosti zvučných jmen, pro které se stalo
nasazení jejich strojů věcí prestiže. Od samého počátku do závodu
nastoupili Volkswagen, Yamaha, BMW nebo ruská Lada. K nim se
přidávaly i další značky: Mitsubishi, Honda, Renault a jiné. V roce
1980 startovalo už 216 závodníků a ten rok poprvé odstartovala také
kategorie nákladních vozidel. Rallye nikdy neustrnula ve své původní podobě – a to jak v profilu trati, tak v počtu závodníků. Dnes, v okamžiku, kdy se otevře registrace, zažívají organizátoři doslova nápor posádek usilujících o účast na nejprestižnějším terénním závodě světa. Trať je pokaždé překvapením. Rok 1983 přinesl závod, kdy jezdci poprvé přejeli poušť Ténéré. Oblast, která se pro mnohé posádky stala noční můrou. Nekonečné moře písku, jež nahání hrůzu. Čtyřicet jezdců
si ten rok vyzkoušelo, jaké to je, ztratit se v poušti. Naštěstí se do čtyř dnů všichni pomocí helikoptér zase našli.
O rok později narýsoval Thierry Sabine trať do dalších států Afriky, aby, jak říkal, zbořil hranice. Jezdce poslal do Pobřeží Slonoviny, Guinei, Sierry Leone a Mauretánie.
Téměř deset let po prvním impulzu, který dal vzniknout rallye Paříž – Dakar, tedy v roce 1986, ztratila soutěž svého zakladatele. Thierry Sabine se zabil při nehodě vrtulníku a s ním další čtyři lidé. Tragédie jaksi nechtěně potvrdila pevné základy závodu – nikoho ani nenapadlo podnik zrušit. Sabinův popel se smísil s jemným pouštním pískem a je tak přítomen každému dalšímu závodu. Z centra Paříže se start závodu přesunul do nedalekých Versailles.
Rok 1989 znamenal zařazení další země na seznam těch, které závodníci projížděli, a sice Libye. Počet jezdců zároveň atakoval hranici šesti set.
O tři roky později byla situace poněkud jiná – počet startujících klesl a organizátoři v čele s Gilbertem Sabinem, Thierryho otcem, vymysleli nové lákadlo: trať naplánovali z Paříže až do Kapského Města. Jezdci mezi sebou rovněž přivítali technikou vymoženost, GPS. Nová trať znovu zvedla zájem veřejnosti i sportovců a mocná příroda a politické okolnosti šly organizátorům na ruku. Místní války, pouštní bouře, rozvodněné řeky, to všechno komplikovalo závodníkům život, zvedalo adrenalin v krvi a plnilo stránky médií.
V roce 1993 se závod vrátil do starých kolejí, tedy do kolejí původních tratí. Na stratu stál rekordně nízký počet jezdců: 154. Rekord, který naštěstí nebyl dosud překonán. Aby neztratili zájem i ti nejvěrnější, bylo nutné přijít opět s něčím novým. Začalo se s tím, že odstoupilo vedení v čele se Sabinovým otcem a závod přešel pod křídla Amaury Sport Organization. Startovalo se v Paříži, a cíl byl – opět v Paříži. Jelo se samozřejmě přes Dakar. Zájem o závod se zvedl.
Následující rok přinesl další převratnou novinku. Nestartovalo se v Paříži, ale ze španělské Grenady. Délka závodu se zkrátila na patnáct dní. Stejná trať se jela i další rok a potom se znovu inovovalo. V roce 1997 se poprvé startovalo přímo v Dakaru s cílem v Dakaru přes Nigérii a mystickou poušť Ténéré. Přišel rok 1998 a s ním dvacetileté výročí závodu. Nejlepší jeho oslavo
u
bylo vrátit start do Paříže, odkud trať vedla přes Španělsko do
cílového Dakaru. Na další velké překvapení si jezdci i fanoušci
počkali dva roky – to měla premiéru trať, jež přetínala Afriku ze
západu na východ, ze Senegalu do Egypta. Počet závodníků vyšplhal na
čtyři stovky a signalizoval, že dorostla nová generace dostatečně
šílených jezdců. Poté, co se starty přestaly odbývat v Paříži, vytratilo se jméno francouzské metropole i z názvu podniku. Rallye Dakar je hrdým pokračovatelem famózního motoristického klání, které rozehřívá duše všech příznivců adrenalinového a mužného sportu. V průběhu 30 let se z Rallye Dakar stal nejnáročnější a nejsledovanější off roadový závod planety jako test lidí a techniky, jako závod dobrodruhů hledajících hranice lidských možností.
Těšte se, jubilejní, třicátý ročník se blíží a s ním i náročné podmínky písečných etap, zákeřné i úchvatné duny a jezdci, kteří práh bolesti nechali u dveří svých domovů.
Česká účast na Dakaru
Rok 1979 znamenal premiéru Rallye Paříž – Dakar, ale první Čech se ve startovním poli objevil až o šest let později, v roce 1985. Tehdejší socialistické Československo vyslalo do písečných tratí dva Liazy, z nichž jeden nedokončil a druhý s Moskalem za volantem dojel třináctý. Účast českých kamionů zvedl zájem československých fanoušků, kteří do té doby sledovali rallye spíše okrajově. To, že alespoň jedna Liazka v náročných podmínkách obstála, zvedlo soudruhům náladu natolik, že další rok dovolili postavit se na start hned třem „Lízinám“ a dvěma Tatrám. Za volantem jedné z nich si odbýval svou
dakarskou
premiéru Karel Loprais, budoucí šestinásobný vítěz závodu v
kategorii kamionů. V roce 1986 ještě závod nedokončil, ale už další
rok byl druhý a hned ten následující si poprvé navlékl na krk zlatý
věnec. V roce 1988 výpravu kamionů doplnil motocykl s Ortem za
řídítky, ale havárie nedovolila jezdci ani dorazit do cíle. V roce
1993 se nezúčastily Liazy – na startu se následně objevily až za
dlouhých deset let. Ten rok vyrazila na rallye jen jediná Tatra, ale
hned rok potom už do Dakaru mířily i tři terénní automobily Land
Rover a dvě motorky KTM. Od té doby se Češi ve větší či menší míře
závodů zúčastňují. Na stupně nejvyšší ovšem dosáhli pouze řidiči
kamionů - šestkrát zlato, šestkrát stříbro a sedmkrát bronz. (viz
přehled níže) Opojný pocit z celkového vítězství zažil na Dakaru
také Josef Macháček v kategorii čtyřkolek, a to celkem čtyřikrát.
Přehled českých úspěchů na Rallye Paříž-Dakar (vše kamiony):
ZLATO (6x):
1988 - Loprais/Stachura/Mück (ČR/Tatra),
1994 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
1995 - Loprais/Stachura/Tomeček (ČR/Tatra),
1998 - Loprais/Stachura/Čermák (ČR/Tatra),
1999 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
2001 - Loprais/Hamerla/Kalina (ČR/Tatra).
STŘÍBRO (6x):
1987 - Loprais/Stachura/Krpec (ČR/Tatra),
1988 - Moskal/Vojtíšek/Záleský (ČR/Liaz),
1996 - Loprais/Stachura/Tomeček (ČR/Tatra),
2000 - Loprais/Stachura/Gilar (ČR/Tatra),
2002 - Loprais/Hamerla/Kalina (ČR/Tatra),
2003 - Tomeček/De Azevedo/Martinec (ČR, Brazílie/Tatra).
BRONZ (7x):
1987 - Moskal/Joklík/Záleský (ČR/Liaz),
1990 - Kahánek/Krpec/Havlík (ČR/Tatra),
1992 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
1995 - Buchtyár/Kořený/Krpec (ČR/Tatra),
1996 - Fajtl/Janoušek/Wurst (ČR/Tatra),
1998 - Kořený/Lamač/Kahánek (ČR/Tatra),
1999 - Tomeček/De Azevedo/Neubarthová (ČR, Brazílie/Tatra).
(zdroj: www.sportovninoviny.cz)
Česká a československá účast (všechny kategorie):
1985 - 2 kamiony Liaz (13. Moskal, Kovář nedokončil)
1986 - 3 kamiony Liaz (Joklík, Brzobohatý a Moskal nedokončili) a 2 kamiony Tatra (Loprais a Kahánek nedokončili)
1987 - 2 kamiony Tatra (2. Loprais, 18. Kahánek) a 2 kamiony Liaz (3. Moskal, Brzobohatý havaroval)
1988 - 3 kamiony Tatra (1. Loprais, Kahánek a Buchtyár nedokončili), 3 kamiony Liaz (2. Moskal, 26. Fajtl, Krejsa nedokončil) a 1 motocykl Jawa (Ort havaroval)
1990 - 2 kamiony Tatra (3. Kahánek, 4. Loprais) a 2 kamiony Liaz (Vonšovský mezi posledními, Kakrda nedokončil)
1991 - 2 kamiony Tatra (4. Loprais, 5. Kahánek) a 1 kamion Liaz (17. Kakrda)
1992 - 3 kamiony Tatra (3. Loprais, 8. Buchtyár, 9. Kahánek) a 3 kamiony Liaz (30. Vonšovský, 56. Fajtl, Kakrda nedokončil)
1993 - 1 kamion Tatra (10. Měřínský)
1994 - 2 kamiony Tatra (1. Loprais, Kahánek havaroval), 3 automobily Land Rover (42. Krejsa, Kakrda nedokončil, Podzimek havaroval) a 2 motocykly KTM (44. Poslední, Podmol nedokončil)
1995 - 3 kamiony Tatra (1. Loprais, 3. Buchtyár, Žák nedokončil) a 1 automobil Land Rover (Velkoborský ml. nedokončil)
1996 - 5 kamionů Tatra (2. Loprais, 3. Fajtl, 4. Kořený, 15. Žák, Velkoborský nedokončil) a 1 motocykl Suzuki (42. Kaštan)
1997 - 3 kamiony Tatra (Loprais, Buchtyár, Sklenovský nedokončili), 1 automobil Dodge Ram (Bílek nedokončil) a 2 motocykly Suzuki (27. Kaštan, 28. Zloch)
1998 - 3 kamiony Tatra (1. Loprais, 3. Kořený, Sklenovský nedokončil po přepadení bandity), 1 motocykl KTM (10. Zloch) a 1 motocykl Triuph Tiger (Kaštan nedokončil pro nemožnost natankování)
1999 - 2 kamiony Tatra (1. Loprais, 3. Tomeček), 2 motocykly KTM (Tománek a Hrb nedokončili) a 1 Yamaha Quad (Macháček nedokončil)
2000 - 3 vozy Tatra (2. Loprais, 4. Tomeček, 6. Sklenovský), 1 automobil Dodge Ram (Bílek nedokončil), 2 motocykly KTM (29. Kaštan, 47. Bražina) a 1 Yamaha Quad (67. Macháček)
2001 - 2 kamiony Tatra (1. Loprais, Tomeček nedokončil), 1 motocykl KTM (28. Bražina) a 1 Yamaha Quad (43. Macháček)
2002 - 2 kamiony Tatra (2. Loprais, 10. Tomeček) a 1 Yamaha Quad (Macháček nedokončil)
2003 - 2 kamiony Tatra (2. Tomeček, Loprais nedokončil), 1 kamion Liaz (12. Macík), 1 motocykl Honda (43. Bražina) a 1 Yamaha Quad (46. Macháček)
2004 - 2 kamiony Tatra (6. Tomeček, 7. Loprais), 1 kamion Liaz (Macík nedokončil), 2 automobily Toyota (Kubík a Oswald nedokončili), 1 motocykl Honda (Bražina havaroval), 1 motocykl Suzuki (Kaštan nedokončil) a 1 Yamaha Quad (Podlipný nedokončil)
2005 - 2 kamiony Tatra (Tomeček a Loprais nedokončili), 1 kamion Liaz (Macík nedokončil) a 1 motocykl KTM (38. Kaštan)
2006 - 2 kamiony Tatra (Tomeček a Loprais nedokončili), 1 kamion Liaz (11. Macík), 1 buggina (Jerie nedojel) a 1 motocykl KTM (30. Kaštan).
Rallye Lisabon – Dakar 2007 /29.ročník/
A výsledky Čechů v posledním, tedy letošním Dakaru 2007?
KAMIONY
- Aleš Loprais (Tatra, skvělé 3. místo celkově!!!)
- Tomeček (Tatra, celkově 11.)
AUTA
- dvojice Zapletal - Janáček (Mitsubishi, celkově 53. místo)
MOTORKY
- Macháček (Yamaha, vítězství v hodnocení čtyřkolek, celkově motocykly 65.)
- Macek (Yamaha 15. místo celkově – nejlepší české umístění motorkáře letos)
- Pabiška (KTM, celkově 42., navíc rytířsky pomohl Mackovi)
- Kaštan (Suzuki, celkově 51.)
a Katriňák za Slovensko (KTM, úžasné 9. místo celkově v motocyklech)
Skončilo další velké, krásné a nebezpečné dobrodružství – Dakar 2007. Ať žije Dakar 2008!
autor: Standa Berkovec
Zdroj – materiály pořadatelské organizace A.S.O.