Sál v kulturním centru v Lisabonu je naplněn k prasknutí. Každý z několika tisíc lidí, kteří sedí i v uličkách a na schodech, nějak souvisí s nejtěžším a nejslavnějším závodem světa. Skupinky Japonců, Němců, Angličanů, Turků, Číňanů - a pochopitelně i nemalá skupina Čechů a Slováků. Ti nejlepší závodníci z celého světa. Pestrý kaleidoskop týmového oblečení a vlajek států má společného jmenovatele - logotyp stylizovaného tuaréga s nápisem Dakar - 30 let. Každý z těch lidí je bezesporu osobnost. Významný jezdec, novinář, mechanik, navigátor, manažer. Jinak by jen těžko prošel neúprosným sítem výběru na letošní Dakar. A pro každého z nich znamená to, že právě teď sedí v tomto sále v Lisabonu na mimořádné tiskové kmonferenci pořadatelů Rallye Dakar, velké finanční výdaje a často i osobní oběti.

Když od řečnického pulltu zaznívá verdikt pořadatelů A.S.O.o zrušení letošního ročníků, v sále je ticho. Takové ticho, že se podobá tichu divadelních představení na Shakespearových dramatech.

Otáčím se do auditoria a dívám se do tváří přítomných. Nikdo se neusmívá. Někdo má zaťaté zuby, někdo posmrkává aby nevypadl z role drsňáka a zakryl slzy.  Na co všechno v té chvíli ti lidé myslí? Možná na to, že rozchod s partnerem se v této chvíli stává absurdním. Stejně jako zadlužení nebo krach firmy. Mluvím stále o realitě, kterou důvěrně znám. Možná chladnokrevně počítají ztráty nebo náklady na soudní spory se sponzory. Nevím... To všechno trvá jen desetiny vteřiny po závěrečných slovech o tom, že Dakar je slavná historie a fenomén, který nelze vymazat a zrušit. A že slavná tradice a filozofie dobrodružství a závodu, spojená s pomocí Africe, tím nebude v žádném případě přerušena. Následuje potlesk. Je to paradox - lidé v této chvíli tlekají rozhodnutí, které je připravilo o několik měsíců života.

Jen těžko by někdo spočítal ztráty. Mám tím na mysli ty finanční. Ale ve hře je mnohem víc - princip, morálka a demokracie. Asi nám to všem ještě nedochází. Nedochází nám, že to, že nejslavnější závod světa je zrušen kvůli nebezpečí teroristických útoků odnože Al Kajda "au Maghrib islamique", která operuje v Maroku, Mauritánii i Senegalu. A že je to pravděpodobně velký ústupek demokracie. Pravděpodobně nutný - těžko říci. Ve hře je mnohé - v první řadě politika. Pořadatelé do poslední chvíle jednali, hodnotili a rozvažovali. I jich se velmi dotklo toto rozhodnutí. Stejně tak, jako států, kterými rallye měla projíždět. Mauritánie nabídla navíc ke stávající  ochraně 2000 tajných policistů a další 2000 uniformovaných.

Požádal jsem ještě o krátké vyjádření dva velmi zkušené dakarské matadory. Josef Kalina, navigátor Tedom Truck Teamu: "Po třiceti letech se změnila evropská představa využití Afriky jako prostoru pro dobrodružství. Doby francouzských a anglickýcch dobrodruhů, dobývajících Saharu, hledajících cesty v nejstrašnější části světa, pominuly pouhým výhružným dopisem. Svět dobrodruhů a objevitelů se zhroutil." Jiří Žák, navigátor Tedom Truck Teamu, senátor: " Je to útok na demokracii a svobody naší západní kultury. Proti Al Kajdě jsme prohráli 10:0. Mám strach o budoucnost svého syna i našich dalších potomků. Terorismu ani jakémukoliv jinému násilí nelze ustupovat.". Tolik bezprostřední reakce těch, kteří tomuto závodu zasvětili posledních téměř dvacet let svého života. Hezký den z evropského Lisabonu!

Standa Berkovec

Veselé vánoce U Macíků

Tak, jako k jiným lidem chodí před Vánoci Mikuláš, dostavil se k nám, sice trochu opožděně (18/12), ale za to nečekaně, technický komisař FIA. Ve svém pytli neměl žádné dary, nýbrž hromady požadavků a balík dotazníků, které jsme před tím po celý měsíc pilně vyplňovali. Také měl program na dva dny, což je před Vánoci a v plné přípravě na Dakar obzvláště milé. To jsme ovšem my bláhoví ještě netušili, že začíná neuvěřitelné šílenství, něco, co já, pamětník skoro dvacetipěti let Dakaru opravdu nepamatuju a o čem jsem se domníval, že nemůže nastat. Tak abych to zkrátil!

Ten pán odjel dvacátého prosince a den na to nám ředitel závodu kamionů sdělil sladké tajemství, že na Dakaru 2008 nebude žádný TEDOM!!! Anglicky „no TEDOM“, francouzsky“ pas de TEDOM“!!! Aby tomu všichni rozuměli. Ale to je jedno! Osmiměsíční práce v háji, o penězích se raději nezmiňuji.

A protože to vlastně vůbec nebyla naše vina tak se 22/12 dostavil do Prahy pan Calvet (ředitel a hlavní komisař kamionů), aby nás uchlácholil. A protože jsme se nedali snadno chlácholit a nepustili ho bez řešení, tak šalamounsky rozhodl, že auto může jet, ale jako LIAZ!!!! Řeklo by se : snadná pomoc ! Vyměníme písmenka na masce a je to ! Ale ne!! Kabina musí být značková! A tak se dívejte na obrázky, ilustrující, co se začalo ve vepříně u Sedlčan dít. Představte si, že máte Octavii a někdo vám přikáže, že máte karoserii vyměnit za VW. Koupíte ji holou, plechovou někde u všech čertů a máte na to týden mezi svátky, kdy je všude zavřeno, nikdo nic nedělá a každý se těší na veselé Vánoce. Opět vyprávění urychlím. Závodní auto vyjelo dnes, tj. 30.12.2007 , jako soutěžák LIAZ. Celkem asi dvacet lidí to táhlo ve dne v noci, snad jenom s vyjímkou několika hodin štědrého večera. Za tu dobu si možná stokrát pomysleli, že to prostě nejde stihnout, ale drželi. Jo jo . Auto je už v Olomouci, kde Marek Spáčil ladí detaily aby na Nový rok ve 14.00 mohl slavnostně vyrazit z náměstí směrem na Lisabon.

Martin Macík si líže rány a snaží se zrekreovat před nejtěžší soutěží na světě. Inu , sportovní příprava jako řemen. A aby toho nebylo málo, tak se přidruží i nějaká ta chřipečka. No potěš Pan Bůh! Jedno ale vidím docela pozitivně. Zase po dlouhé době jsem měl pocit, že chlapi ještě navymřeli a zlaté ručičky tu nejsou jenom legendou. A tak tedy hlavně dík všem, kdo se připojili, abychom to nemuseli vzdát kvůli nějakým úředníkům. Každý mechanik, který někdy v šest večer, nebo v šest ráno o Vánocích zabušil na vrata prasečáku a řekl: „kluci jdu vám pomoct“ by si zasloužil sedět v tom autě na startu v Lisabonu.

Josef Kalina 30.12.07

Startovní čísla:

Rallye Dakar – 30 let  + Česká účast na Dakaru

V roce 1977 se Thierry Sabine ztratil na svém motocyklu v Libyjské poušti během závodu Abidjan Nice. Tato událost ho natolik ovlivnila, že se rozhodl krásu, ale i náročnost pouště představit co možná nejširšímu publiku. Plánoval propojit Evropu s nehostinnou pouští a hned ho napadla ta nejdivočejší trasa vedoucí do Dakaru. Plán se podařilo brzy realizovat, a tak 26. prosince 1977 odstartovala z náměstí Trocadéro první Rally Paříž – Dakar..............   více

autor: Standa Berkovec
Zdroj – materiály pořadatelské organizace A.S.O.

 

DAKAR 2008

Plánování soutěže DAKAR 2008 bylo zahájeno mapováním minulé tratě a s cílem dát soutěžícím jak odlišné trasy tak přidat soutěži i sportovnější tón.
Trasa ročníku 2008 obsahuje proti minulému ročníku delší speciálky: pro porovnání speciálky v r.2007 byly plánovány v celkové délce 4.300 km, v r. 2006 překročily 4.800 km, ale v lednu r.2008 vyrazí soutěžící na dobrodružství cestou i necestou v délce téměř 6.000 km .
A důsledkem budou i kratší silniční úseky.
 

Portugalsko: známé prostředí
Podle starého přísloví zvyk začíná již prvním případem.A to je přesně to, proč organizátoři Dakaru a soutěžící experimentovali minulý rok s návratem do Lisabonu, který byl již navštíven v r. 2006. Město obehnané bílými zdmi nežilo Dakarem pouze jako hostitelské město ale přitahovalo účastníky svým nadšením. Téměř milion fanoušků lemoval trasy speciálek v r.2007 a povzbuzoval závodníky směřující do Afriky a jejich nadšení dostalo závodníky do těch správných obrátek.

Dakar v Portugalsku: 2 návštěvy (2006, 2007)  - Hostitelská města: Lisabon, Portimao
 

Maroko -brána do Afriky:
Maroko vždy hrálo klíčovou roli v dakarském dobrodružství, protože představuje vstupní bránu do Afriky a představuje i první obtížné etapy. Soutěžící musí být absolutně soustředěni a to již od startu, protože pády mohou být velice kruté.
Např. dvojnásobný vítěz Dakaru ,Hiroshi Masuoka, naprosto neočekávaně zde v r. 2006 skončil, protože narazil do plechového sudu, který se koulel před ním na trati mezi Er Rachidia a Ouarzazate a to i přesto, že předtím v období 1994-2004 soutěž 11 krát úspěšně dokončil.
Vladimír Chagin, který získal největší počet vítězství, se s kamionem Kamaz na stejné trati převrátil.

Dakar v Maroku:
12 návštěv (1993, 1994, 1995, 1996, 1998, 1999, 2001, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007)
Hostitelská města: Tanger, Er Rachidia, Rabat, Ouarzazate, Agadir, Tan-Tan

Mauretánie -naplno do pouště.
Soutěž vedoucí přes Mauretanii je vždy bodem zvratu Dakaru. Cokoliv se může přihodit na písku Mauretánie, který nadšeně vítá soutěž již od r. 1983. Soutěžící nesmí zapomenout mezi měnící se krajinou,úžasnou tak, až vyráží dech, že jejich hlavní úkol je navigace. Odstupy mezi závodníky při jízdě z Atar do Nouakchotte, přes Nemá a Ayoun-El-Atrousse se budou již měřit v hodinách a i vedoucí závodníci se mohou dočkat zklamání.
Např. Cyril Despres zabloudil v r. 2004 v okolí Tidjikja, ztratil více jak hodinu a uvědomil si,že jeho sen o vítězství musí počkat do příštího roku.

Dakar v Mauretanii:
19 návštěv (1983, 1985, 1986, 1987, 1988, 1990, 1991, 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999,
2001, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007)
Soutěžní města: Zouerat, Ataar, Nouakchott, Tichot, Kiffa, Tidjikja, Nema, Ayoun-el-Atrous

Senegal -dojezd do cíle:
Senegal a jeho symbolické hlavní město je zcela zásadně spojeno s největší rallye na světě, s rallye DAKAR. Příjezd soutěžících do závěrečné fáze soutěže je synonymem oslav ,vzrušení a zároveň spouští příval nadšení obyvatel Senegalu.
Ačkoliv Dakar je ideální místo k ukončení tří-týdenního dobrodružství, které je nezapomenutelné a je jen pro odvážné, tak poslední úseky před cílem nejsou nejsnadnější.
I Senegal nabízí lekci v pokoře a trpělivosti. V r. 2007 zde v prvních kilometrech havaroval Marc Coma, který byl v čele soutěže již od první africké etapy.

Dakar v Senegalu:
26 návštěv ( 1997, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989, 1990, 1991, 1993,
1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007
Hostitelská města: Saint-Louis, Lac Rose, Tambacounda
 

zdroj: www.dakar.com

Ksar Guilene

V první řadě se musím omluvit všem našim příznivcům i svým čtenářům za poněkud nejasné informace o autech a posádkách v minulých zprávách. Jeden dobrý přítel mě dokonce obvinil z mlžení, čímž chtěl zdvořile naznačit, že jsem k němu nebyl upřímný. Tak vězte, že to není moje vina! Dokonce to není ničí vina! To jenom vývoj našeho týmu, jak lidský , tak technický se pohyboval poněkud nepřímým směrem se spoustou objížděk a odboček, přičemž na dopravní značce byl vždycky velký otazník.
Tak to všechno snad už máme za sebou, alespoň doufám.

Konečně jsme také absolvovali takovou nultou etapu, která se jmenuje testování v poušti a o ní bych chtěl hlavně poinformovat.

Mrazivý a zasněžený odjezd ze Sedlčan 16/11 a zprávy o počasí na severu Afriky nám nedávaly moc naděje na nějaké příjemné podzimní vyhřívání unavených kostí a to se také potvrdilo se vším všudy. Závodní auta nejsou stavěna na komfort a malé topení v kabině nového vozu TEDOM to připomnělo posádce jako první. Při přejezdu Brenerského průsmyku přišly na řadu i spací pytle. Ale od toho testování je. Originální úpravy, zásahy do seriové konstrukce komponentů a snaha o minimalizaci váhy vedou k řadě nestandardních a často rukodělných prvků a ty se občas tak docela nevyvedou. Popojížděním kolem Sedlčan to prostě neodhalíte.

V neděli 18. listopadu jsme přistáli v Tunisu a po obvyklých tahanicích s celníky jsme konečně večer vyrazili na jih do 600 km vzdáleného Ksar Guilenu. To je moc pěkná oaza na okraji velkého východního ergu (písečné pustiny), která svým okolím poskytuje skoro všechny hlavní typy terénu podobného tomu, který nás očekává za měsíc na druhé straně Afriky. Počasí je ovšem i tady v poušti dost nelítostné (ráno kolem nuly) a takové v podstatě zůstane po celou dobu testování. Pro vylepšení se později přidává vítr se všudypřítomným pískem. Moc příjemné ke stanování! Nicméně jezdit se musí a to také pilně provozujeme a samozřejmě hlavně s novým autem.
A teď to důležité !!

Za volant definitivně usedá Marek Spáčil a bude společně s Jirkou Žákem a Zdeňkem Němcem tvořit jeho posádku na příštím Dakaru. Při testování tedy nejde jenom o technické parametry, ale také o souhru lidí se strojem a vzájemně mezi sebou. První výsledky jsou dosti optimistické. Vůz se chová v terénu klidně i při velkých rychlostech a ukazuje se , že několikaletý vývoj podvozku „ Macík“ se v tomto případě plně zúročil. Auto prostě sedí jako ta pověstná partie na hrnci. Když potom k podvozku přičteme nově vyvinutý supersilný motor DEUTZ 2015 a výborně řaditelnou převodovku ZF máme v současnosti vůz na špičkové dakarské úrovni. Teprve tam se ovšem ukáže jeho opravdová odolnost. Technické problémy totiž většinou začínají na detailech, jako jsou hadice, držáky, trubky a tisíce šroubků a v tomto ohledu neexistuje dokonalý stroj. Musí se to prostě „vychytat“.

Druhé auto, letitý i když velmi přestavěný LIAZ tolik v poušti nejezdí. Martin Macík (doléčující si chřipku) a navigátor Josef Kalina se spíše věnují novému vozu a jeho posádce. Nelze však nezmínit několik testovacích jízd na hraně rizika, které i u tohoto „historického „vozu potvrdily spokojenost s tak důležitým odpružením a tlumením a také nový, upravený motor Tedom-Liaz nezklamal důvěru.

Trochu vzruchu do stereotypní práce vnesl improvizovaný natáčecí tým pozůstávající ze Standy Berkovce, kameramana Attily Kováče a jeho krásné čtyřkolky. Natočené stovky minut budou po sestřihání jistě pěkným dokumentem nejen pro odborníky motorismu.

Říká se , že nejlepší nakonec a tak se nám podařilo v podvečer před odjezdem při poslední testovací jízdě ve vysokých dunách skočit do vyfoukané jámy tak vehementně, že se do pozdní noci karosařilo a ráno ještě trochu šroubovalo. Potom, jako obvykle se muselo hodně spěchat, protože lodě nečekají. Tak to chodí !

Při té příležitosti bych chtěl poděkovat našim mechanikům Jiřímu Čápovi, Honzovi Bervicovi a Martinu Kolomému za urputnou a úspěšnou práci v hrozných podmínkách. Kolomajzovi pak za stovky ujetých kilometrů v poušti ve funkci spojky a zásobovače. V neposlední řadě za za jeho skvělá grilovaná masa, které nás po všech těch chlebech se salámem výrazně posílila.

Na lodi mezi Maltou a Janovem 27.11.2007
Josef Kalina

více foto v foto galerii...

Trasa letošního Dakaru byla oznámena.

 

Tak co nového u Macíků?

Myslím, že nic moc odlišného od ostatních týmů. Čas má tu nepříjemnou vlastnost, že je vždycky rychlejší a teď už přešel z obvyklého klusu ke zběsilému trysku. Listopad je pravidelně tím nejhorším měsícem v přípravě na Dakar. V září a v říjnu si všichni ještě optimisticky můžou říkat „ještě je času dost“, a najednou v listopadu padne hrůza. Vždyť následuje už jednom prosinec a svátky a to se nic nedělá a nikde nikoho pořádně nechytíte a dodavatelé chrápou a vůbec na ……!
Za starých časů to bylo ještě horší. Všechno se odehrávalo navyklým pomalým tempem socialistických velkofabrik a zatímco zaměstnanci sháněli dárky, stěhovali se jezdci s pár přáteli a se spacáky do dílen k trvalému pobytu.
Dnešní soukromé týmy to mají už lépe organizováno, ale o překvapení stejně není nouze.
Tak nám se například dnes (5/11) vynořila povinnost kompletní homologace nového vozu a to do 15/11, tedy prakticky za týden. Po všech řečech pánů z FIA , že superkamiony budou mít letos zrychlený (zjednodušený) proces homologace hledíme na 40 ti stránkový komplikovaný dotazník, o placení masitého poplatku do Ženevy ani nemluvě.
Když už jsem s tím novým autem začal, tak vezte, že v pátek 2/11 jsme konečně dostali z Německa osmiválec Deutz 2015. Celá akce by vydala na dobrodružný román a ještě zdaleka nezkončila. Ono strčit úplně jiný motor do hotového náklaďáku je asi jako stavět dům od střechy. A tak to máme aktuálně velmi pestré a Martin Macík je ve svém živlu konstruujíce nemožné a já se snažím výrobci motoru vysvětlit, že jim ho celý předěláme, ale přitom potřebujeme, aby se nic funkčně nezměnilo. Ach jo!
Co se týče nastávajícího Dakaru, nevíme toho zatím moc, neboť pořadatel si všechny hlavní informace křečkuje na zahajovací tiskovku 21/11. Pak už budou jasná etapová místa a z těch se dá lecos vydedukovat . To vám jistě neopomenu sdělit. Taky startovní listina už bude a tam se budou rýsovat všechna ta hrozná jména našich konkurentů. A že jich letos bude!
Trať zatím můžu jenom odhadovat z tabulky , kterou jsme dostali kvůli objednávkám paliva a celkem mi to dává za pravdu, že si organizátor bude vymýšlet nějaké extrabuřty. Tak jeden tutový za všechny. Už druhá etapa v Maroku měří 814 kilometrů z čehož je 506 km rychlostní vložka. Chudáci motorkáři! Pořadatel asi počítá s tím, že z Maroka se ještě dobře vrací do Evropy.A potom žádný odpočinek. RZ od 450 do 620 km až do posledního dne. Pánbůh s námi a zlé pryč!

5/11 Josef Kalina
 

Dakar 2008 svědkem premiéry nového českého speciálu Tedom Martina Macíka

Pětinásobný účastník dakarské rallye Martin Macík, jehož jsme si zvykli vídat za volantem kanárkově žlutého vozu Liaz, který vypiplal a dotáhl do velmi konkurenceschopného stavu, chystá v jubilejním 30. ročníku premiéru zcela nového speciálu Tedom pro čerstvě ustavenou kategorii Superproduction. Závodní kamion nového českého výrobce, který navazuje na tradici automobilky Liaz a dále ji rozvíjí, tak bude jakousi vstupní branou české značky ve známost i na zahraniční scéně. Macík v něm zúročuje to nejlepší ze zkušeností, nápadů, a vtipných konstrukčních řešení, které dosud při konstrukci dakarských kamionů nashromáždil.

Devět kilometrů od Sedlčan, v nenápadném zemědělském objektu, připravuje parta Macíkových mechaniků oba závodní speciály – tedy jak nový Tedom, v němž vedle Macíka usedne na horské sedadlo navigátora trojnásobný dakarský vítěz Josef Kalina, tak Macíkovo dosavadní soutěžní nářadí, Liaz 111.154, za jehož volantem si v třídě produkčních vozů odbude ostrou závodní premiéru Marek Spáčil. Všechna dosavadní úsilí týmu byla směřována ke kompletaci prvního vozu, jehož stavba zabrala bezmála rok, nyní se na něm už dotahují jen drobné detaily na první pohled velmi precizně zpracovaného celku. Liazka dostala inovovaný systém centrálního dohušťování kol a čeká ji zástavba repasovaného motoru Tedom/Liaz.

„Na novém autě využíváme toho, co se nám na Dakaru nejvíc osvědčilo,“ vypráví Macík,“ tedy tuhého rámu s pomocným rámem, který jsme ještě zesílili protažením vpřed, spolehlivých náprav Rába s podélnými vodícími rameny a v neposlední řadě i zástavbou skvělých českých tlumičů HP Sporting.“ Motor nového speciálu je podle volnějších předpisů posunut o 40 cm vzad oproti původnímu stavu. Chloubou nového auta je 16stupňová převodovka ZF a rozvodovka Steyr, umístěná až těsně před zadní nápravou, s níž je spojena nejkratší možnou kardanovou hřídelí. Nové rozmístění komponent přispívá k příznivějšímu rozložení hmotnosti mezi přední i zadní nápravu. „Převodovka ZF je velmi lehká a první svezení se díky přesnému řazení ukázala jako velmi komfortní,“ tvrdí Macík. Dílenskou lahůdkou je zpracování karosérie, u té má totiž už původní kabina Fox výhodu v podobě lehké, ale pevné hliníkové kostry potažené nalepenými plastovými panely. Macík jde ještě dál a plast nahrazuje houževnatým, pevným, tvrdým a přitom superlehkým kevlarem. Z něj jsou vyrobeny i boky nástavby, jež tvarově kopíruje blatníky a bok kabiny. Kvůli lepšímu vyvážení automobilu se baterie přesunuly nad zadní nápravu. Pod zadním vstupem do nástavby nyní existuje praktická otevírací schránka na nářadí. Náhradní pneumatiky jsou umístěné naležato v zadní části nástavby. Kabina nabízí víc komfortu i prostoru než dosavadní liazácká.

„Vzhledem k tomu, že auto dosud není na značkách, neměli jsme možnost většího testování, ale ihned po dokončení přípravy Liazu vyrazíme na testování do tuniské pouště, ostatně jako poslední dva roky, pokaždé se nám to osvědčilo,“ pokračuje Macík. Oba kanárkově žluté vozy pojedou v jednotném týmu a jednotných barvách za doprovodu osvědčené asistenční liazky. Tým nyní čeká závodní homologace nového kamionu a protože toho mnoho nového vzniká i v ostatních českých dílnách, není pro tento účel vyloučena hlavního komisaře truckové komise FIA Fabiena Calveta.

Jiří Vintr
 

VE VEPŘÍNĚ
Nedaleko Sedlčan stojí rozsáhlý vepřín , na kterém není nic pozoruhodného. Jako typický pozůstatek JZD je zanedbaný, omšelý, a všude kolem je tak neuvěřitelný nepořádek, že průměrného Němce by to přivedlo do blázince. Prasátka si ovšem spokojeně pochrochtávají a nic nedbají na to, že je právě svatého Václava, zánovní státní svátek a volný den pro pracující. Nic nedbají ani na to, že hned v sousední hale se děje něco docela jiného, než je výroba bůčku
a že pochrochtávání zde je poněkud méně spokojené. Na rozdíl od prasátek totiž tihle tvorově vědí, co je čeká a kdy to nastane. Asi desítka mužů ,čistotou se příliš nelišících od sousedů, tu zdánlivě neorganizovaně pobíhá kolem dvou nádherně žlutých monster, stojících jako nějaké oltáře uprostřed haly . Ani tihle pánové nesvětí svátek, natož aby drželi volný den. Právě naopak. Takový den je úplně ideální pro to, aby se nikdo nemohl vymlouvat na své normální pracovní povinnosti. A tak se vlastně poprvé celá parta ocitá v jednu chvíli na jednom místě. Ve vepříně!
Tak koho a co tu máme?
Jakousi řídící jednotkou toho zdánlivého zmatku je nesporně vysoký muž v ušpiněných montérkách. To je Martin Macík, „offroadový jezdec“ a nyní již také zkušený dakarský vlk. Uteklo již nejméně 7 let ode dne, kdy vytáhl z kopřiv starou závodní Liazku, trochu ji porychtoval, udělal si papíry na náklaďák a vyrazil do Afriky . Od té doby se hodně změnilo.
Martin se nejenom naučil s náklaďáky jezdit, ale navíc v sobě objevil vášeň k jejich stavbě. Pětkrát přestavěná stará Liazka už rozhodně nevypadá jako z kopřiv a hned vedle ní stojí opravdová krasavice, fungl nový dakarský náklaďák Tedom. To jsou ty dva žluté monumenty uprostřed dílny.
Na place jsou ovšem i jiní účastníci krušných začátků. Drobná postava Ládi Fajtla se nedá přehlédnout. Patří k největším pamětníkům tohoto závodění vůbec a s přípravou závodních vozů má obrovské zkušenosti. To samé platí i o Jurovi Žákovi. Rozdíl mezi nimi teď spočívá pouze v tom, že Láďa Fajtl má zrovna období zhnusenosti Afrikou a o nastávajícím závodě nechce ani slyšet. Bude to muset tak rok vydýchat a zanaříkat si doma u televize. Jura Žák má takové období už za sebou a tak bude hlavní oporou pilota Marka Spáčila, který jede tak trochu na zkušenou ,i když na Dakaru už párkrát byl.
Vysloveně pomocné práce vykonává postarší muž, kterého by fandové motorismu asi zařadili jak do jiného auta, tak do jiné doby. Je to autor tohoto článku a tím na téma své osoby končí.
Čtveřici jezdců (zbývající dva ještě v tuto chvíli nejsou jistí)doplňují tři mechanici asistenčního vozu, na kterých bude ležet tíže nekonečných přejezdů a každonočního kříšení pochroumaných závodních vozů. Motorář Honza Bervic je štíhlý mladíček, který bude mít v autě na starosti i navigaci a cizojazyčnou komunikaci. Dva řidiči a mechanici, Jirka Čáp a Martin Kolomý ,jsou sice poněkud méně štíhlí, ale zato by možná zvedli náklaďák holýma rukama. No to přeháním, ale facku bych držet nechtěl.
V dílně jsou samozřejmě i elektrikáři, neboli dráteníci, kteří v této finální fázi stavby vozů mají asi nejnáročnější práci. Kilometry kabelů vedou do všech koutů vozidla a není radno něco poplést.
Práce se soustřeďují hlavně na nový vůz, protože ten se přeci jenom bude od starého poněkud lišit. Zvnějšku je na první pohled patrná nová kabina, která zvyšuje vozidlo asi o dvacet centimetrů a působí výrazně mohutněji. Je to ovšem jenom zdání. Celý náklaďák je prakticky vyroben z kevlaru nataženém na hliníkové kostře a nebýt ochranných prvků nevážila by kabina a korba skoro nic. Zato hlavní a pomocný rám šasi jsou mimořádně mohutné. Jejich pevnost a rigidita je u dakarských vozů naprostou nezbytností. Kroutící se rám dříve nebo později způsobí, že vám začnou z auta odpadávat nástavbové díly, počínaje různými reservoáry a konče kabinou. To se ovšem už většinou nejede. Vozidlo má také kompletně nové zpřevodování převodovkou ZF a přídavnou převodovkou Steyer. Celková váha se bude pohybovat lehce nad 8,5 tuny, ne snad proto, že by to ještě nešlo odlehčit, ale proto, že tato váha je povinným minimem kategorie superkamion.
Starý vůz (míněno loňský) je kompletně repasován a poněkud modifikován podle zkušeností z minulého závodu. Pojede v subkategorii seriových vozů.
V Tedom Truck týmu nebylo rozhodnuto, která posádka pojede jako jednička a pravděpodobně toto rozhodnutí padne až podle vývoje začátku soutěže v Maroku.
Pro větší přehlednost připojuji sestavu posádek:

Tedom Truck Team
Martin Macík , Josef Kalina, Jaroslav Valtr
Marek Spáčil, Jiří Žák, Zdeněk Němec
Martin Kolomý, Jiří Čáp, Jan Bervic

Vzhledem k nejasnostem v předpisech FIA pro superkamiony, vyjede tým k testování až v listopadu a definitivní odjezd na start v Lisabonu je plánován na 1.1.2008. To už bude ovšem jiná kapitola mého vyprávění.
7.10.2007      Josef Kalina

„Už nám to začlo“

„Stříhali dohola malého chlapečka ………….a už mu to začlo“, zpívá Vláďa Mišík ve své slavné písničce a mě to tak nějak podobně zní v hlavě. Dohola jsme skoro všichni , ani nás nemusí stříhat a kromě vypadávajících vlasů se to slovo hodí taky na finanční situaci. Nic vás totiž neoholí tak dokonale, jako účast na tom slavném Dakaru. „ A už nám to začlo“! Znovu!
Tedy popravdě, ono to začalo už někdy v únoru, kdy se všichni navrátilci z Afriky obvykle zapřísahají, že už je tam nikdo neuvidí, ale přeci jenom si trošku oťukávají situaci, protože „co kdyby“?A navíc! Třicátý ročník!! Ani se mi to nechce vyslovit. Takhle neuvěřitelně mě Dakar zestárnul. Vždyť jsem se tím začal zabývat, když mu bylo teprve šest. Úplné mimino. Dakar samozřejmě, ne já. A teď vyvádím psí kusy, abych u těch třicetin asistoval.
A do toho pesimista Macík, který přeci vůbec nikam jet nechce, ale přeci jenom, „ kdyby se to udělalo pořádně…..podvozek je super, tak jenom doladit motor,…..tak co abychom ještě trochu pozávodili , co dědku“?
A dědek nemá pořádně do čeho píchnout, ani psát se mu už nechce a i to pivo má takovou divnou chuť, je to všechno nějak vyčichlý. A tak se stane, že začátkem března je ruka v rukávě a v polovině května se posílají přihlášky a Martin Macík už není pesimista, protože se může krásně rozčilovat nad stavbou nového vozu, který sám vymyslel, což je to, co ho asi v životě baví nejvíc. A dědek Kalinů? Inu, jako vždycky. Papírovej čert a telefonista.
Ale dost už poezie.

Jak vypadá mančaft?

Posádky:
Martin Macík – Josef Kalina - Jaroslav Valtr
Marek Spáčil – Jiří Žák - Němec

Asistence: Jiří Čáp, Jan Bervic, Martin Kolomý

Auta:
FOX Superproduction,
LIAZ – vypiplaný loňský
LIAZ – repasovaný asisťák

Možná nějaké to novinářské auto, ale na to je ještě brzy.

Bude se vám asi zdát divné, že v závodních vozech chybí třetí muž. Tak věřte, nevěřte, v tuto chvíli se opičíme po Lopraisech, kteří to vloni ve dvou dotáhli až na třetí flek. Nebude to asi zaručený recept na úspěch, protože oni už jsou zase ve třech, ale tím je právě zaskočíme!
A co nováček Marek Spáčil? Jede jako první pilot dakarského náklaďáku poprvé a tak trochu na zkušenou, ale Afriku už má „zmáknutou“. Naopak zkušeností na rozdávání má Jirka Žák a právě na to rozdávání hodně sázíme. Je třeba připomenout, že jedničkou týmu bude ten vůz, který si povede lépe v Maroku, které je , jak dobře víme takovým odrazovým můstkem do nitra Sahary.
A program týmu?
Nějaké to testování pokud možno v Africe, komplikovaná homologace nového vozu a spousta technické a organizační práce. Lisabon, kde třicátý Dakar 2008 startuje 5/1 je docela daleko, ale čas do našeho odjezdu 1/1/08 je kupodivu nějak krátký.Pokud ovšem všechno klapne. Takže berte tenhle můj úvodník spíš jako „účet bez hospodského“. Sám se těším až bude něco „na tuty“.

Josef Kalina

Webmaster & Design: Cipo Computer (2007)